Carnivore dieta se dostala do popředí zájmu především díky své schopnosti léčit nebo zmírňovat příznaky autoimunitních onemocnění. V tomto průvodci jsme rozebrali některé z nejčastějších autoimunitních problémů a způsoby, jak tyto problémy díky carnivore dietě minimalizovat, nebo zcela vyléčit.
Addisonova choroba je onemocnění, při kterém nadledvinky nevytvářejí dostatečné množství stresového hormonu kortizolu. I když nadměrné množství kortizolu může být problematické, naše tělo přesto potřebuje určité množství, aby nám poskytlo úroveň „vzpruhy a pohybu“, která nás nutí jednat. Tento pocit naléhavosti se ale díky nedostatku tohoto hormonu může zcela vytratit.
Addisonova choroba může vést k některým nepříjemným příznakům, včetně podrážděnosti, deprese, nízkého krevního tlaku, extrémní míry únavy a ztmavnutí kůže. Jedná se o stav, který má tendenci narůstat po dobu několika měsíců, kdy nadledviny, které se nacházejí na vrcholu ledvin, pomalu ztrácejí svou funkci a uvolňují do krevního oběhu příliš málo důležitých stresových hormonů.
Vědci rozdělují příčiny Addisonovy choroby do dvou kategorií. První z nich – nazývaná primární adrenální insuficience – spočívá v tom, že kůra (vnější povrch) nadledvin je nějakým způsobem poškozena, obvykle infekcí, jako je například tuberkulóza.
Druhá se nazývá sekundární nedostatečnost nadledvin. Je to případ, kdy hypofýza v mozku nedokáže vytvořit dostatečné množství signálních hormonů, které říkají nadledvinám, aby je začaly produkovat. Nejčastější příčinou je nádor na hypofýze.
Jaká tedy může být souvislost mezi Addisonovou chorobou a stravou, kterou do těla přijímáte? Když se podíváte na údaje o historickém výskytu tuberkulózy, zjistíte něco docela zajímavého. Kultury s nejnižší mírou výskytu TBC v minulosti měly nejvyšší míru konzumace masa a nejnižší míru používání obilovin. Je to sice jen korelace, takže ne jasně prokazatelný důkaz, ale některé studie a výzkumy skutečně naznačují, že vitamin D v mase chrání před tímto onemocněním.
Addisonova choroba může také vést k nízké energetické hodnotě, proto je nezbytné, aby se osoby s Addisonovou chorobou vyhýbaly rostlinným potravinám, jako je mouka a cukr, které nízkou energetickou hodnotu zhoršují.
Ačkoliv má většina populace alespoň základní povědomí o příznacích astmatu, co se přesně děje uvnitř těla už ví jen málokdo. Vědci se domnívají, že astma je chronické zánětlivé onemocnění, které způsobuje pravidelný zánět a zúžení dýchacích cest, což ztěžuje lidské dýchání.
Mnozí badatelé uvádějí jako příčiny astmatu například znečištěné ovzduší, některé léky a dokonce i stres, ale přibývá stále více důkazů o tom, že i přijímaná strava může být jednou z příčin astmatu.
Siřičitany jsou běžnou přísadou používanou v průmyslovém potravinářském systému, která má prodloužit trvanlivost potravin. Nemají žádné zdravotní výhody, za to ale mají mnoho nevýhod včetně vyššího rizika autoimunitních poruch.
Kde se siřičitany vyskytují v největším množství? Převážně v rostlinných potravinách, které lidé konzumují každý den. Nejhůře jsou na tom výrobky ze sušeného ovoce s obsahem cukru, například sušené meruňky. Najdete je ale prakticky v jakémkoli bramborovém nebo pšeničném pochutinovém výrobku.
Existují také spouštěče astmatu z rostlinných potravin. Nejsou to „příčiny“ v tom smyslu, že by nastavovaly tělo na dané onemocnění, ale mohou rychle vyvolat příznaky. Mezi nejvýznamnější rizikové faktory ve stravě patří stromové ořechy (mandle, vlašské ořechy, pekanové ořechy), pšenice, saláty a čerstvé ovoce. Tyto potraviny mohou obsahovat škodlivé sloučeniny, které vedou k anafylaxi, kdy reakce těla, co vnímá jako hrozbu, brání v dýchání.
Klinické definice úzkosti se liší, ale lékaři ji obvykle považují za stav, kdy se člověk trvale obává problémů způsobem, který není úměrný jejich dopadu. Například člověk může při cestě do práce zažívat stejnou biologickou reakci na ohrožení, jakou mohl zažívat lidský předek, když ho na afrických pláních pronásledoval predátor. Lidé trpící úzkostí mají také tendenci o věcech příliš přemýšlet a přežvykovat události ve svém životě do té míry, že jim to brání užívat si života.
Existuje souvislost mezi rostlinnou stravou a úzkostí?
K dnešní epidemii úzkosti přispívá zřejmě nejvýznamněji nadměrné množství rafinovaných cukrů ve stravě. Cukr není něco, pro co se lidská biologie vyvinula. Nejenže nám kazí zuby, ale také posílá hladinu cukru v krvi na horskou dráhu, která prudce stoupá a pak se zhroutí, když to naše tělo přežene.
Existují důkazy o tom, že konzumace cukru může vést k pocitům úzkosti, smutku a podrážděnosti. Jezení koláče může být sice v danou chvíli skvělý pocit, ale později může mít nepříjemné psychické následky.
Jako potenciálně problematická byla vyzdvižena také nemléčná smetana. V současné době je trendem mnoha lidí omezovat používání mléčných výrobků a proto přechází na nemléčné náhražky. Tyto smetany však bývají plné hydrogenovaných tuků – tedy něčeho, co se v přirozených mléčných potravinách ve velkém množství nevyskytuje. Hydrogenované tuky nejenže poškozují kardiovaskulární systém, ale zřejmě také přispívají právě ke vzniku úzkosti a deprese a je rozhodně lepší se těmto produktům vyhýbat.
Celiakie je asi nejzásadnějším důkazem toho, že rostlinné potraviny, zejména obiloviny, by neměly tvořit základ lidské stravy. Celiakie je dědičné onemocnění, při kterém tělo reaguje na lepek obsažený v obilovinách (pšenice, žito a oves) jako na cizího vetřelce. Tato autoimunitní reakce časem poškozuje sliznici střeva a způsobuje jeho nefunkčnost. U celiaků se mohou objevit sekundární komplikace jako je chudokrevnost, úbytek hmotnosti a dokonce i poškození nervů.
Na celiakii je zajímavé to, že na vině není jen „moderní pšenice“. Zatímco moderní pšenice je přeplněná lepkem, celiaci se nedokážou vyrovnat s jakýmkoli množstvím lepku ve stravě celkově. Problémem může být dokonce i prach z tradiční pšeničné mouky. Pouhý přechod na starší druhy obilniny, jako je například špalda nebo pšenice, není řešením.
Podle současných lékařských doporučení by celiaci měli své onemocnění kontrolovat přechodem na obilné alternativy, jako jsou například těstoviny na bázi rýže. Problém ovšem spočívá v tom, že tyto rafinované potraviny na bázi obilovin samy o sobě vytvářejí problémy, i když se vypořádávají s problémem lepku.
Celiakie se zatím vyléčit nedá, ale existují různé kompromisy, které mohou lidé s touto nemocí udělat, aby snížili dopady na jejich zdravotní komplikace. Jedním z nich je přiklonit se více k masožravé stravě. Čerstvé maso totiž neobsahuje žádný lepek, takže je naprosto bezpečné pro ty, kteří se musí vyhýbat některým obilovinám.
Přesná definice deprese je neuchopitelná. Většina lékařů, včetně Americké psychiatrické asociace, ji popisuje jako přetrvávající pocity smutku a nezájmu o běžné životní aktivity. Ovlivňuje způsob myšlení i jednání člověka.
Mnoho potravin, které si spojujeme se špatným zdravotním stavem, souvisí s rozvojem a progresí deprese.
Výzkumy například naznačují, že lidé, kteří jedí více rychlého občerstvení a rafinovaných potravin, mají horší výsledky v oblasti duševního zdraví než ti, kteří je nejedí. Zvláště problematické mohou být zpracované sacharidy. Takové potraviny jako jsou čokoládové tyčinky a limonády sice mohou rychle zvýšit hladinu cukru v krvi, ale zároveň mají za následek následný brzký pocit „nízké hladiny“.
Další problematickou potravinou jsou zpracované oleje, protože spouštějí zánětlivé systémy těla a způsobují příliv cytokinů do mozku, které pak způsobují zánět mozku. Stejně tak jsou na vině kukuřičný, slunečnicový a olivový olej.
Gravesova choroba je onemocnění, při kterém štítná žláza v dolní části krku produkuje příliš mnoho hormonu tyroxinu. Jedná se o autoimunitní onemocnění, protože je důsledkem toho, že tělo napadá svou vlastní tkáň. K onemocnění dochází, když imunitní buňky vytvářejí protilátky, které způsobují zvětšení štítné žlázy. Jak se štítná žláza zvětšuje, vylučuje více tyroxinu, což vede k typickým příznakům, které pozorujeme u hypertyreózy, včetně dušnosti, úbytku hmotnosti, nesnášenlivosti tepla a nepravidelné menstruace.
Ačkoli neexistuje dostatek vědeckých poznatků, které by spojovaly konkrétní potraviny se vznikem Gravesovy choroby, existují přesto důkazy o tom, že některé rostlinné potraviny mohou tento stav zhoršovat.
Mezi ně patří především mořské řasy. Produkty z mořských řas, jako je například řasa wakame, obsahují velké množství jódu. Když je člověk sní, jód, který obsahují, se dostane do těla a poskytne štítné žláze suroviny, které potřebuje k tvorbě většího množství tyroxinu. Mořské řasy tedy umocňují původní problém.
Další problematickou potravinou je lepek. Mezi lidmi s hypertyreózou je vyšší výskyt celiakie, což naznačuje společný faktor. Potraviny obsahující lepek mohou ztížit léčbu Gravesovy choroby tím, že zhoršují její příznaky.
Guillainův-Barrého syndrom je poměrně vzácné autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá jinak zdravé nervové buňky v rukou, nohou i jinde v lidském těle. Vědci se nyní domnívají, že toto onemocnění je důsledkem předchozí infekce bakterií Campylobacter jejuni, což je druh průjmových bakterií, které se běžně vyskytují v USA. Bakterie vede k imunitní reakci, která pak poškozuje tkáň kolem nervových buněk.
Mezi příznaky Guillainova-Barrého syndromu patří například silné bolesti v dolní části zad, svalová slabost, pocit lechtání nebo píchání v prstech na rukou a nohou a problémy se stabilní chůzí.
Ačkoli se na vzniku Guillainova-Barreho syndromu přímo nepodílejí žádné rostlinné potraviny, rizikem je cokoli, v čem se může tato bakterie vyskytovat včetně sáčků salátu ze supermarketu.
Hashimotova tyreoiditida je imunitní onemocnění, při kterém je štítná žláza přímo napadána imunitním systémem. Časem se může štítná žláza zvětšit a vytvořit na krku hrbol zvaný struma. Osoby s Hashimotovou tyreoiditidou mají tendenci mít pomalejší srdeční tep, vyšší výskyt depresí a zvýšený výskyt panických poruch. Jejich tělo nedokáže produkovat dostatek hormonu štítné žlázy – tyroxinu – pro pravidelný provoz.
Některé rostliny jsou goitrogeny. Goitrogeny jsou potraviny, které obsahují chemické látky, jež přirozeně narušují funkci štítné žlázy a dále snižují její schopnost vytvářet tyroxin. Osoby s Hashimotovou tyreoiditidou by se měly pokud možno vyhýbat zelenině z čeledi brukvovitých, protože ta má obzvláště vysoký obsah látek blokujících tyroxin. Mezi brukvovitou zeleninu patří brokolice, bok choy, zelí, květák, kapusta a rukola.
Studie také uvádějí lepek. Studie z roku 2015 například zjistila, že existuje silná souvislost mezi Hashimotovou chorobou a pravděpodobností výskytu citlivosti na lepek. Podle současných doporučení by lidé s tímto onemocněním měli snížit konzumaci ječmene, pšenice a žita – tří obilovin s nejvyšším obsahem lepku.
Zánětlivé střevní onemocnění je obecné označení pro skupinu příbuzných onemocnění, při kterých imunitní systém napadá sliznici trávicího traktu. Ulcerózní kolitida je typ střevního zánětu, který způsobuje vředy a boláky na vnitřních stěnách střeva, což vede k častému krvácení. Crohnova choroba je ještě závažnější autoimunitní onemocnění, při kterém se zánět šíří hluboko do sliznice střeva. Obě onemocnění mohou vyžadovat chirurgický zákrok k odstranění postižené tkáně.
Dobrou zprávou je, že vyřazením některých rostlinných potravin z jídelníčku můžete tento stav zmírnit. Existují například důkazy, že osoby s ulcerózní kolitidou mohou zmírnit příznaky snížením počtu sladkých cukrovinek ve stravě. Pacienti, kteří omezí sladkosti, limonády a džusy, mají obvykle zdravější a méně vodnatou stolici.
Výzkumníci z Kalifornské univerzity doporučují, aby se nemocní s Crohnovou chorobou vyhýbali konzumaci všeho, co by mohlo zvýšit výdej stolice, včetně čerstvého ovoce a zeleniny. Problémem mohou být zejména sušené švestky, které obsahují obrovské množství vlákniny.
Lupus je generalizované autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá tkáně těla. Lupus může postihnout prakticky jakýkoli orgán v těle, nejčastěji však kůži, ledviny, mozek srdce a plíce. Vědci se domnívají, že onemocnění mohou vyvolat některé léky a infekční onemocnění. V současné době neexistuje žádný lék.
Lidem s lupusem může výrazně prospět, když ze svého jídelníčku odstraní některé rostlinné potraviny. Ačkoli se již v běžném jídelníčku běžně nevyskytuje, vyhýbání se vojtěšce je pro lidi žijící s lupusem zásadní. Zdá se, že vojtěška vyvolává vzplanutí lupusu, což vede k příznakům, jako jsou únava, bolesti svalů a problémy s ledvinami.
Vědci se dále domnívají, že příčinou může být druh bílkoviny obsažené ve vojtěšce, která stimuluje imunitní systém způsobem, který ho mate a způsobuje, že napadá vlastní buňky těla. Tento protein obsahují jak semena vojtěšky, tak klíčky.
Lidem s lupusem také obvykle prospívá volba diety snižující hladinu cholesterolu. Je proto nezbytné vyhýbat se komerčnímu pečivu jako jsou croissanty atd.
Roztroušená skleróza je onemocnění, při kterém imunitní systém považuje buňky mozku, míchy a periferních nervů za cizí vetřelce. Následně tyto buňky napadá a ničí kolem nich ochrannou myelinovou pochvu, což způsobuje, že časem ztrácejí svou funkci.
Přestože lékaři v průběhu let doporučovali řadu diet, které mají pomoci při léčbě RS, mnohé z nich nemají vědeckou oporu. Jednou z nejslibnějších je však paleo dieta. Pacientům s RS se doporučuje vyhýbat se jakýmkoli potravinám, které nebyly součástí jídelníčku našich dávných lidských předků. Paleo dieta především vynechává obiloviny, luštěniny (fazole a čočku), brambory a všechny zpracované potraviny. Stejně jako carnivore dieta se zaměřuje na vysokou konzumaci masa a ryb.
Myasthenia gravis je chronické autoimunitní onemocnění, které způsobuje svalovou slabost a postupně ztěžuje pohyb rukou a nohou. Název myasthenia gravis pochází z řeckého originálu a znamená vážné potíže s pohybem tělesných svalů.
Myasthenia gravis má bohužel někdy za následek ztížené polykání, protože snižuje sílu svalů, které ovládají pohyb jícnu. Vyřazení některých rostlinných potravin však může polykání usnadnit. Lidem s tímto onemocněním může prospět omezení konzumace suchých a drobivých potravinjako jsou krekry, ořechy, chipsy a sušenky.
Jídlo může být pro osoby s myastenií gravis vyčerpávající, proto musí pacienti pravidelně jíst vysoce kalorické a výživné potraviny a maso splňuje obě tato kritéria.
Lupénka je chronické, opakující se zánětlivé onemocnění kůže. Lidé s tímto onemocněním mají po celém těle červené, krustovité skvrny, často pokryté stříbřitými šupinkami.
U většiny lidí lupénka pokrývá malé kožní okrsky. Tyto záněty mohou zůstat bolestivé i mnoho let poté, co se poprvé objevily. U jiných se může lupénka vyskytovat na mnohem větších plochách.
Příčiny lupénky nejsou dosud zcela objasněny, ale existují důkazy, které naznačují, že souvisí s imunitním systémem. Za normálních podmínek tělo vyměňuje kožní buňky každé tři až čtyři týdny. U lupénky k tomu však dochází každé tři až sedm dní, a to v důsledku interakce s imunitním systémem. Hromadění kožních buněk je příčinou šupinatých, červených skvrn na kůži, které jsou pro toto onemocnění charakteristické.
Zajímavé je, že existují důkazy o tom, že určité rostlinné potraviny mohou vést ke vzplanutí lupénky. Lidé, kteří trpí tímto onemocněním, by je proto měli zcela vyřadit ze svého jídelníčku.
Údaje například naznačují, že lidé s lupénkou mají ve srovnání s ostatní populací zvýšenou citlivost na rostlinnou bílkovinu – lepek. Mezi potraviny obsahující lepek patří chléb, těstoviny a mnoho zpracovaných potravin, které obsahují pšenici, žito nebo ječmen.
Důkazy také naznačují, že lilkovité plodiny mohou iniciovat vzplanutí lupénky. Lilky totiž obsahují chemickou látku zvanou solanin, která je spojována se zvýšeným množstvím zánětlivých markerů v těle. Mezi lilkovité rostliny patří rajčata, lilek, papriky a brambory.
Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé onemocnění kloubů, při kterém imunitní systém napadá synovii. Synovie je tenká větší vrstva buněk, která pokrývá tkáně tvořící klouby. Imunitní systém se mylně domnívá, že se jedná o nebezpečnou bakterii a zahájí proces, při kterém se ji snaží rozložit. Při tomto procesu se zanítí a uvolňuje chemické látky, které pak napadají okolní šlachy, vazy a kosti.
Revmatoidní artritida není onemocnění související s věkem. Je důsledkem špatně fungujícího imunitního systému a může postihnout lidi prakticky jakéhokoli věku.
Vědci se domnívají, že určité dietní vynálezy mohou v některých případech pomoci zmírnit příznaky. Například studie z roku 2009 provedená na lékařské fakultě Mount Sinai School of Medicine prokázala, že snížení příjmu smažených a zpracovaných potravin může mít na příznaky podstatný a pozitivní vliv. Důvodem je podle vědců způsob, jakým smažené potraviny působí na organismus. Zdá se, že konzumace potravin připravených na rostlinných olejích zvyšuje aktivitu imunitního systému organismu, což vede k závažnějším artritickým vzplanutím.
Potraviny mohou ovlivňovat závažnost příznaků i druhým mechanismem: AGE. AGE je zkratka pro „pokročilé konečné produkty glykace“. Některé metody vaření a rafinace vytvářejí AGE ve velkém množství. Když se dostanou do těla, mohou poškodit bílkoviny a způsobit ztrátu mladistvosti buněk.
Protože jsou AGE nebezpečné, tělo produkuje chemické látky zvané cytokiny, které je odbourávají. Tyto cytokiny však způsobují zánět, čímž zhoršují příznaky revmatoidní artritidy. Sladké potraviny a potraviny s vysokým obsahem rafinovaných sacharidů mohou zvýšit hladinu AGE v krvi a vyvolat imunitní reakci, která zhoršuje bolest způsobenou revmatickou artritidou.
SIBO je zkratka pro bakteriální přerůstání v tenkém střevě. Je to stav, kdy jsou běžné zdravé bakterie, které obývají střevo, nahrazeny škodlivými druhy, které jim konkurují v boji o potravu. SIBO může vést k nevolnosti, únavě, průjmu, bolestem břicha a plynatosti. Lidé, kteří mají cukrovku a lupus, bývají tímto stavem více ohroženi.
Typ bakterií, které žijí ve střevech, přímo souvisí s tím, jaké potraviny jíte. Vědci sledovali změny v žaludku lidí při změně stravy a zjistili, že ti, kteří se stravují vegansky, mají velmi odlišný střevní mikrobiom než ti, kteří jedí výhradně maso. Z toho vyplývá, že jídlo, které si vybíráte, má zásadní vliv na příznaky SIBO. Pokud vám byla diagnostikována SIBO, kterým potravinám byste se tedy měli vyhnout?
Nejběžnějším přístupem k řešení SIBO je FODMAP dieta. FODMAP je zkratkou pro Fermentovatelné Oligosacharidy, Disacharidy, Monosacharidy A Polyoly. Jedná se o specifické druhy cukrů, které se nachází v potravinách jako fruktózu, laktózu, fruktany, galaktany a polyoly. V těle ovšem nejsou plně absorbovány, a proto je bakterie velmi jednoduše fermentují, což může způsobit znatelné trávicí potíže. Smyslem diety FODMAP je vyloučit tyto cukry a tím zabránit živení škodlivých bakterií.
Mezi potraviny FODMAP patří cibule, pšenice, chřest, většina ovoce, houby a zelené fazolky. Zastánci diety FODMAP doufají, že povzbuzením lidí k přechodu na masitou stravu mohou zlepšit střevní dysbiózu.
Na dietě FODMAP je zajímavý samotný počet rostlinných potravin, kterým se lidé podle ní mají vyhýbat. Zahrnuje příslušníky čeledi allium, obiloviny, většinu ovoce včetně peckovin a houby (které technicky vzato nepatří do rostlinné říše).
Pokud máte SIBO, může být dodržování změn ve stravování náročné. Změny však nemusí být trvalé, pokud obnovíte váš mikrobiom.
Vaskulitida, jak už název napovídá, je zánět cévního systému neboli krevních cév. Dochází k němu, když se imunitní systém mylně domnívá, že tkáně ve stěnách cév jsou cizí vetřelci, kteří mu chtějí ublížit. Mezi příznaky patří například bolest kloubů, vředy v ústech, ztráta sluchu a kožní léze. Doporučuje se omezit škrobnaté potraviny jako je chléb, rýže a pečivo, a zcela se vyhnout zpracovaným potravinám. Doporučuje se jíst ryby jako je losos, makrela a pstruh – tedy potraviny s vysokým obsahem omega 3, protože mohou účinně zmírňovat příznaky autoimunitního onemocnění.
Další informace o carnivore : 9 pravidel pro Carnivore dietu
